Musím se pochlubit svým krátkým příběhem o hledání nového zaměstnání a uvědomění si, jakou váhu má pohovor.
V prosinci loňského roku jsem ukončil zaměstnání z důvodu nespokojenosti předem daných benefitů a mzdového ohodnocení, které se při ročním zúčtování ukázaly jako mylné. Předtím jsem byl zvyklý na stabilní zaměstnání, ale zaměstnavatele si nevybereš.
O vánočních svátcích jsem si dal šlofíka a elektronickou komunikaci směřující k novým zaměstnavatelům rozjel v lednu (nepopulární období pro hledání nového zaměstnání - zaměstnavatele), vlastně to byla moje první taková zkušenost, jelikož dříve to byla zkušenost o známých. Naštěstí jsem měl něco našetřeno, aniž bych věděl, co mě v následujících 3 měsících čeká. Životopis mám zajímavý, proto jsem měl širší pole působnosti a převážně se zaměřoval na obchodní činnosti.
Celkově jsem poslal cca 20 životopisů a pak už jen čekal, co bude dál. Leden byl, až na jednu výjimku, hluchý. Teprve od února se začali zaměstnavatelé (personalisté) ozývat. Z 20-ti příležitostí mi bylo kladně zodpovězeno ve třinácti případech. Jelikož jsem z Ústeckého kraje, poohlížel jsem se po nabídce v tomto kraji. Ze 13-ti případů jsem 10x musel zajet do Prahy (sídla firem), náklady na jednu cestu přibližně 500,- Kč.
V tu chvíli jsem si uvědomoval, jak to ostatní lidé dělají, když nemají téměř žádné finanční prostředky a byť chtějí pracovat ve svém kraji, musí procestovat několik set kilometrů, jelikož sídlo firmy je dál, aby absolvovali půlhodinový i čtyřhodinový pohovor, přijeli domů a čekali, zda byli vybráni.
Kolikrát jste hladoví a žádné pohoštění Vás nečeká (v případě delších pohovorů) nebo žízniví (po zeptání se i voda našla). Na to, že zaměstnavatel hovoří s potenciálním zaměstnancem bych uvítal lepší podmínky, ale pro nové zaměstnání, výdělek, člověk vydrží vše, bez řečí a úsměvem na tváři.
Další uvědomění přišlo v moment, kdy jsem byl na pohovorech obchodního zástupce. Funkci přímo obchodního zástupce jsem v životopise neměl, i když jsem ve třech případech firmu zastupoval, jen se funkce jmenovala jinak a řekl jsem si, že odstartovat praxi oficiálního obchodního zástupce nebude tak těžké. Opak byl pravdou. Na svůj životopis jsem vždy dostal kladnou odezvu, pohovor měl také kladné odezvy, bohužel výsledný telefonát, či email už tak kladný nebyl. Dali hold přednost někomu, kdo již název obchodní zástupce v životopise měl (a to nejsem naivní člověk).
V jednom případě jsem téměř uspěl jako obchodní zástupce pro nejmenované čokolády světové značky. Naději Vám dali jak při pohovoru, tak při následném telefonátu, který jsem si vlastně přivolal sám. Jelikož se mi neozývali 3 týdny, jak bylo předem řečeno, připomenul jsem se email sám. Druhý den mi volali, že si cení mého emailu, že ostatní jen čekají a tím dávají najevo, že nabízená pozice není pro ně úplně důležitá (?) a že mou osobu již jen projednají s ředitelem, protože jsem se jim zdál jiný než ostatní. Následující den přišel už jen email, kde se omlouvají, ale ředitel (který mne nikdy neviděl a asi ani životopis nečetl) dal přednost někomu, kdo již praxi obchodního zástupce má).
"Každý přece obchodním zástupcem začít někdy někde musel, tak jakápak praxe?" (jen si tu tak pobrukuji).
Další uvědomování přišlo po desátém podobném absolvování a diskuzí s přáteli, že firmy musejí vystavit volnou pracovní nabídku na www stránky a přitom předem ví, že to bude někdo z jejich řad, také smutné zjištění, když utrácíte za cestování.
Odstavec věnující se Úřadu práce bude velmi strohý, jelikož je všem jasné, že se tam nic nového nedozvíte a jedinou šťastnou chvilku (pracovnice úřadu) jsem viděl až když jsem jí řekl, že nastupuji od dubna do nového zaměstnání.
Tím se dostávám k pracovnímu pohovoru, kde stálo v inzerátu (manažer prodeje - nebudu jmenovat), plat 30.000,- Kč až 60.000,- Kč, stravenky, příspěvek na penzijní pojištění, benefity, slevy na produkty firmy apod. krásně vypadající podmínky. Opět kladná reakce a pozvánka na pohovor, který trval přesně 5 hodin. Byl plný modelových situací, vyplňování dotazníků, úkolů, konzultací a občerstvení nebo lahev pití jste si mohli koupit o patro níže na hotelovém baru. Z dvanácti účastníků jsme zbyli vylučovací metodou jen tři a po pěti hodinách trápení Vám sdělili, že děkují a že do týdne zavolají. Pohovoru byli přítomni i dva mlčenliví oblastní manažeři, tudíž se obsazovali dvě pozice (v různých městech). Do týdne mi opravdu zavolal "oblastní manažer", zda bych mohl přijet do 20 km vzdáleného města od mého bydliště a probral podpis pracovní smlouvy. Po příjezdu na místo mi bylo potřeseno rukou (oční komunikace navázána také), skromná gratulace a podpis pracovní smlouvy, který se měl konat na konci měsíce (po třech týdnech). Celková doba od pohovoru do podpisu pracovní smlouvy trvala měsíc a půl, čili jsem již další pohovory odmítal. Na konci března jsem podepisoval smlouvu a teprve v ten moment se dozvěděl, že se nejedná o oficiálního zaměstnavatele, ale že podepisuji smlouvu pouze s partnerem společnosti (neboli frančízou). Že mzdové ohodnocení je úplně jiné (sotva 20.000,- Kč po zkušební době), stravenky bohužel nebudou, benefity a slevy totéž, vlastně nic, co bylo v inzerátu řečeno. Čili se nejednalo o oblastního manažera, ale majitele nové frančízy s vlastními podmínkami. Podmínky z inzerátu platné jsou, ale pouze pro oficiální zaměstnance mateřské společnosti (jako bych za to mohl).
Vzhledem k třem měsícům nezaměstnanosti a únorové zprávě o čekání potomka jsem na nabídku přistoupil a myšlenkově se zpětně vracím k nedávným třem měsícům, které mi byly prozatím osudným a říkám si: měl jsem ještě počkat, dál se nechat živit státem a čekat na další kolečko pohovorů?
Nutno podotknout, že zvítězila znouzectnost, ale myslím na lepší zajištění budoucnosti syna a celé rodiny.