Lukáš Kluch

Když mě brali za ... policistu, aneb ...

1. 08. 2016 16:15:53
... jak vše (ne)dopadlo dobře. Příběhy z "natáčení" a ostatní zákulisní klepy o mém dvouletém působení v nitru.

Psal se rok 2003, vojenská základní služba skončila a mě napadlo pomáhat a chránit. Jelikož jsem měl ale těsně před nástupem úraz, nástup se mi oddálil o 3 měsíce a byl jsem v daném běhu jediný.

Po úspěšném absolvování psychologických a fyzických testů, jsem nastoupil nejprve na půlroční policejní praxi, která ve mně zanechala pár zajímavých vzpomínek, dodnes diskutujících.

V oddělení hlídkové služby Policie České republiky byl známý jeden policista, který byl docela dobrým kolegiálním typem, ale už ne tak v praxi, pokud dal pokutu za parkování i vlastní matce (i když je to spravedlivé (?)). Sedíme Vám takhle o půlnoci v autě a dohlížíme na noční klid. Najedou kdesi v dáli uslyšíme pískot pneumatik, tak se kolega rozhodne vyhledat takové vozidlo. Měl možnost vybrat si pravou či levou stranu, protože onen pískot se rozlehl široko daleko. Zřejmě jeho čichem opravdu po pěti minutách nějaké vozidlo vyhledal a rovnou ho nařkl, co tu takhle o půlnoci píská pneumatikami. Řidič se překvapivě ihned přiznal a omluvil se, nejevil známky opilosti ani drzosti, i tak kolega vytáhl pokutový bloček a vypsal pokutu za rušení nočního klidu. Policejní pokladní doklad byl bez řečí podepsán a následovala omluva řidiče, že se již podobné jednání nebude opakovat.

Jiný den jsme měli na starost hlídat překročení rychlosti na dlouhé městské čtyřproudové silnici bez radaru. Jak na to? Hlídala se rychlost u kamionů, které mají tachograf a půl kilometru za železničním přejezdem stála naše hlídka s dalekohledem a kamion jedoucí očividně rychleji přes tento přejezd, byl zastaven a tachograf zkontrolován, zda byla snížena v daným moment křivka - krásně zjištěný přestupek.

V témže dni jsme zastavili starou Avii s řidičem podobném z filmu Vrchní, prchni, kde byl Josef Abrhám v hadraplánu zastaven policejní hlídkou. Kolega ho vyzval, aby předložil veškeré osobní dokumenty i dokumenty k vozidlu. Řidičský průkaz nemohl nalézt, proto už kolega sahal do kapsy a vypisoval pokladní doklad. Když byl téměř u konce, řidič zvolal, že řidičský průkaz našel. To se ale kolegovi moc nezamlouvalo, proto se podíval do zadní části a viděl psa navolno. Na dotaz, proč není pes zabezpečen proti pohybu, již řidič nic nezmohl, sklopil hlavu, a proto mohl kolega dopsat pokladní doklad dokonce.

Doba, kdy stály ženy, provozující naše nejstarší řemeslo, u silnice a čekaly na klienty, už není taková, ale tenkrát rostly jak houby po dešti. Což se vyplácelo - plnil se plán pokut - za vbíhání do silnice, jelikož prostituce nebyla trestná dle vyhlášky města. Ale pobavilo mě to.

A největší má akční scéna byla, kdy nám ujížděl opilý řidič. My používali varovné výstřely za jízdy a nakonec byl polapen, vykoupán v bahně a spoután v kufru.

Zde jsem měl dva kolegy, parťáky. Toho, o kterém zde píši a druhého, který byl ten dobrý policista, o něm ještě ke konci příběhu.

V době předškolní praxe jsem studoval 3 měsíce v jiném městě a byl jsem vybrán nejen jako řidič (svoz dalších kolegů z jiných okrsků zpět na školicí centrum) do malé vesničky, kde u policejní stanice běhaly slepice a kohouti, jezdilo se 4x4 Ladou a řešily se přestupky typu krádež prstýnku ve školce, přejetá srna, případně krádež domácí drůbeže.

Po tříměsíční dovolené na vesnici jsem začal studovat v Praze - Hrdlořezy. Řeknu Vám, někteří byli vele****, moji kolegové, studenti, a dodnes pomáhají a chrání. Dobrý zážitek byl jen ten, kdy se na policejním dvoře pálila americká vlajka, jelikož nás tenkrát američani porazili v hokeji. Nález dvou gramů marihuany u jednoho z kolegů bylo taky záživné, protože druhý den byl velký článek v nejmenovaných novinách, že na policejní škole v Hrdlořezech bylo zabaveno velké množství drog, prostě novináři.

Pointou mého příběhu je skládání zkoušek po jednom roce na této škole, kdy jsem byl "dobře" připraven, ale nebylo mi prý přáno a zkoušku jsem si musel zopakovat za měsíc, ještě s jedním kolegou. Tento kolega byl doslova unikát, kdy při vstupním testu z českého jazyka dokázal způsobit 21 chyb a když jsme měli psát test na velká písmena, napsal tuto větu: Uvidíme se na Ministerstvu v Nitra České republiky. Jeden den nám vyučující na český jazyk prozradila, že neexistuje české slovo, kde jsou po sobě jdoucí písmena "pje", po 15 minutách se tento kolega přihlásil a vyslovil: "přišel jsem na jedno slovo, pjenkava" . Atd.

Při reparátu jsem opět neuspěl, kolega ano. Když jsem potkal na chodbě jednu z vyučujících, ptala se na výsledek a já sdělil, že bohužel. Divila se a řekla, že napodruhé to tu udělal každý a nepamatuje si, že by takto nikdo neuspěl.

Byl jsem holt smířen s tím, že pomáhat a chránit za finanční prostředky prostě nebudu, ale rodičům to přišlo divné a skrz známé se sešli s jednou bývalou vysokou šajbou, ten měl do té doby stále vysoké kontakty a nakonec zjistil... Jelikož jsem byl jediný v běhu pro mé město a v té době panoval u Policie ČR nadstav, zajistil ředitel hlídkové policie, abych ve zkouškách neuspěl a já se 2 roky tak připravoval... Jenže už bylo na veškerá odvolání a podobné manýry pozdě, navíc nic nebylo oficiální, ale "tajné".

Dva a půl roku poté, co jsem už pracoval v jiném segmentu, jsem letěl z dovolené z (tenkrát klidného) Turecka a čtu "dnešní" noviny. Na třetí straně vidím článek s fotografií mně povědomou, kde čtu, že byl zastřelen ve službě ten můj kolega, parťák (dobrý policista), zamrazilo mě a v tu chvíli jsem si řekl, že asi (můj) osud tomu tak chtěl, abych dále ve státním sektoru nepokračoval.

Mezi policisty se najdou i ti dobří, to člověk vycítí i pozná a dodnes mám nad těmito policisty respekt vzhledem k mzdovému ohodnocení, jejich riziku povolání a psychickou výdrží.

Autor: Lukáš Kluch | karma: 15.84 | přečteno: 773 ×
Poslední články autora